Trails
19. 11. 2012

NÁVRAT NA HŘEBEN VIZOVICKÝCH VRCHŮ

Tak dlouho jste do nás hučeli, že musíme vyrazit projet hřeben Vizovských vrchů, až jsme trefili nejpeknější den letošního podzimu a konečně vyrazili prozkoumat kopce na jižní výspě Valašska.

 

Už je to pěkných pár let, co jsme byli ve Vizovických, takže tu dneska máme obnovenou premiéru. Vyplatilo se počkat. Vypadá to totiž, že jsme trefili nejlepší den letošního podzimu. Stromy už mají finále soutěže v pestrobarevnosti, ale slunce si ještě dokáže sjednat respekt. Z domu jsme vyrazili za tmy a zase se nám to vyplatilo. Auto parkujeme pod Čertovými skalami a když se zakusujeme do asfaltového kopce k vesničce Pulčín, barevná poezie právě začíná.

 

U prvních stavení Pulčína, který je nejvýše položenou moravskou obcí, se nám konečně otvírají výhledy na valašskou krajinu rozzářenou vrcholícím podzimem. Vyhráno ale ještě zdaleka nemáme. Před námi je stoupání k Pulčínským skalám.

 

Info: Pulčínské skály jsou labyrint skalních útvarů v nadmořské výšce od 510-773 m s vrcholem Hradisko. Jsou nejen největším pískovcovým skalním městem v moravských Karpatech, ale také kolébkou trampingu. Co je pro Čechy Sázava, to jsou pro Valachy Pulčínské skály. Skalní město je tvořeno izolovanými skalisky, skalními bloky a plotnami, skalními stěnami vysokými až 20 metrů, ale i sutěmi s psedudokrasovými jevy. Nalézt bychom tady mohli čtyři větší jeskyně. Největší z nich je puklinová jeskyně Velryba dlouhá asi 42 m. Pulčínské skály s nejvýznačnějšími částmi zvanými Zámčisko, Pět kostelů a Izby ve vrcholové části vrcholu Hradisko, jsou tvořeny třetihorními pískovci a slepenci magurského flyše. V minulosti tady stával dřevěný skalní hrádek, jenž dnes připomínají jen zátesy a schody vytesané do skály (zdroj: Turistika.cz).

 

Ještě pár desítek výškových metrů, úmorné stoupání se konečně láme a my se technickými úseky začínáme proplétat k prvním skalním útvarům.

 

Po lesní stezce přijíždíme k rozcestníku Pod Hradiskem, kde už čeká nejlepší vyhlídka z celého skalního města. Sedáme na jeden z mnoha balvanů velikosti činžáku a vybalujeme snídani. Jojo, tak takové místečko bysme brali každé ráno.

 

 Ze skal nás vyvádí stará hradní cesta plná šutrů a balvanů až na první louky...

 

 ...se studánkou Dobrodějka, kde z plecháčku zapíjíme povedenou snídani.

 

 A jestli jsme si ráno na parkovišti řikali, že ten barevný podzim je fakt hezký, tak na loukách pod Pulčínskými nám dochází slova. Taková souhra přírody s počasím se podaří sotva párkrát do roka. Máme dnes prostě pořádné štěstí.

 

 Dlouhým sjezdem, nejprve rozbitou lesní cestou, pak už jen rychle klesajícím asfaltem, ukončujeme naši Pulčínskou exkurzi a blížíme se k Lidečku, kde už na nás čeká další skalní dárek.

 

Před námi se totiž tyčí Čertovy skály, které narozdíl od Pulčinských nevznikly přírodní cestou, ale může za ně vyhraná sázka mlynáře s čertem. Samozřejmě v tom byla zase ženská. Čert se chtěl ženit, ale musel nejprve skalami přehradit potok Senici a když ho vyrušilo ranní zakokrhání kohouta, skály zahodil tak šikovně, že vznikla mohutná skalní stěna hojně využívaná po sportovní lezení. Ta je přitom z druhé strany poměrně lehce přístupná lesním chodníčkem. Takže po malém tlačení si tu za chvíli vychutnáváme další, typicky valašsky kvalitní výhledy.

 

 Čertovky zůstavají za námi a my se konečně pouštíme do souboje s hřebenem Vizovských.

 

 I když jsou okolní kulisy opět parádní,...

 

 ...tak cesta slušně řečeno za moc nestojí. Prudce nahoru. Prudce dolů. K tomu furt po široké lesácke cestě. A zase. Nahoru a dolů. Nuda s dřinou. Možná jsme trochu rozmazlení, ale od hřebenovky prostě čekáme trochu kvalitnější parametry.

 

Aspoň že nám to trápení trochu zpestřuje bohatá houbařská sezóna.

 

U rozcestníku Láz se hluboký les konečně rozevírá, a tak bez váhání vytahujeme svačinu. Pauza přichází vhod. Nejen že řeší prázdné žaludky, ale taky ideálně rozděluje dosavadní úseky. Zatímco po Láz jsme třeli nudu s dřinou,...

 

 ...od Lázu už nám Vizovické vrchy bez studu předkládají jednu lahůdku za druhou. Nejprve se cesta umoudřuje a nabírá převážně klesající charakter, poté se přidávají i první úseky úzkých lesních stezek a nakonec nás hřebenovka přivádí až na Vařákovy paseky. Paráda. Už bylo na čase.

Z historie: Vařákovy paseky se jmenovala osada deseti chalup, kterou nacisté vypálili na konci druhé světové války za podporu partyzánů. Po přestřelkách mezi partyzány a německými vojáky byla povolána jednotka SS k jejich likvidaci. Operovala tu jednotka SS-Jagdeinsatz Slowakei, jednou z jednotek byla Einheit Josef, složená ze slováků. Po předchozím vypálení Ploštiny a Prlova zaůtočila část této jednotky 2.5.1945 na osadu Vařákovy chalupy. Partyzány zde už nezastihli, ti uprchli a obyvatele nechali na pospas SS v domnění že jsou v přesile. Ve skutečnosti (podle dochovaných svědectví) čítala útočící jednotka SS pouhých 18 mužů. Ti vypálili osm chalup. Šest lidí bylo mučeno a následně zastřeleno, ostatní byli hnáni naboso do Valašské Polanky. Jen o několik hodin později bylo území osvobozeno postupující rumunskou a sovětskou armádou. Od roku 1950 na pasekách už nikdo nežije (zdroj: zanikleobce.cz).

 

 I za pasekami si cesta udržuje solidní standard a pěkně i zábavně odsýpá. Za Klášťovem padáme k Suchému vrchu, kde už nás ale dohání krátký podzimní den. Jestli chceme stihnout večeři u maminky, nejvyšší čas otočit to směrem "domů".

 

Z mapy volíme žlutou značku do vesnice Vysoké Pole, která nás z hřebenu vyvádí až překvapivou divočinou, kterou narušuje jen krásná kamenná kaplička U Františka s blízkým pramenem vody.

 

 Dole už na nás čeká úzká silnička spojující údolíčka mezi valašskými vesnicemi a osadami, které se vyhřívají ve vzácných podzimních paprscích.

 

 Stačí nízké slunko a podzimní valašská krajina a o zábavu máme na zpáteční cestě postaráno.

 

Když slunko padá za obzor, ještě nám pár kilometrů zbývá. Ale už teď víme, že i když to chvilku nevypadalo, nakonec se ten náš návrat do Vizovických vrchů náramně povedl. Jen kdyby taková paráda chtěla vydržet celý podzim!

 

 

 

 

 

 

Délka: 50 km

Nastoupáno: 1496 m

Povrch:  15% lesní stezky, 40% lesní cesty, 45% asfalt

Obtížnost: Střední

Highlights: Pulčínské skály a louky pod nimi, Čertovy skály, Vařákovy paseky

 

Hodnocení Trail-Busters: Připravte se na členitou nahoru-dolů trasu, kde si moc neodpočinete. Namixovaná je i technická obtížnost - techničtější pasáže se střídají s asfaltovými přejezdy. Trasa v nás zanechala trochu rozporuplné pocity. Pěkné úseky střídají části, kdy nás to bavilo o dost míň. Když si to ale sečtete, výjimečné místa na trase - Pulčínské skály, Čertovy skály a Vařákovy paseky - nakonec pohodlně převáží ručičku zážitků do plusu.

 

Tip: Kvůli foceni a točení jsme projeli menší část hřebene, než jsme původně měli v plánu. Pokud ho chcete projet celý, není od věci otočit směr, začít už nad Pozlovicemi a směřovat k Lidečku stále po modré značce. A pokud ani tady nebudete mít dost, za Pulčínskými skalami se plynule napojíte na hřeben Javorníků a budete mít o zábavu postarané.


GPX download: