Trails
11. 05. 2020

VĚŽ, KTERÁ VADILA NACISTŮM I KOMUNISTŮM - ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKOSLOVENSKA - 6. DÍL

A dost! Copak je to za seriál příběhů z doby vzniku Československa, když v něm ještě nebyl tatíček Masaryk? Ano, víme a hned napravíme. Vyrážíme totiž do Podkrkonoší najít jednu z nejmohutnějších připomínek vzniku naší republiky přímo spojenou s legendární postavou této doby.

NÁVAZNOST NA TRAILOVOU LOKALITU: TRUTNOV TRAILS

Hned na startu se v myšlenkách vracíme o rok zpět, kdy jsme najížděli příběhy věnované baroku (všechny díly TADY). Zase je to krása! Pro start jsme si totiž zvolili malou vesničku Kuks, která je proslulá jedinečným barokním špitálem. Už při pohledech přes teprve sílu nabírající řeku Labe působí bývalý vojenský zaopatřovací ústav naprosto velkolepě.

 

Pocit výjimečnosti ještě umocňuje historická připomínka, že celý areál býval v době svého dokončení na počátku 18. století mnohem rozsáhlejší. Patřil k němu zámek, koňské závodiště a lázeňské domy. Z nich se ovšem po neblahých událostech – povodních, požárech a válečných událostech – do dnešní doby dochovaly jen fragmenty. I tak má městečko v „podhradí“ stále velmi silnou historickou atmosféru.

 

 

Špitál necháváme za zády...

 

...a najíždíme na příjemnou úzkou lesní stezku vyšperkovanou prvními ranními paprsky. Terénní radost sice netrvá dlouho, bikové potěšení ale střídá vydatný seznam zajímavostí. Za starým tunelem pod železniční tratí nás totiž čeká svět kamenného umění.

 

Nejdříve moderní andělé a křížová cesta, po krátkém stoupání je už před námi proslulý Braunův Betlém, unikátní sochařsko-krajinářské dílo zobrazující narození Ježíše a další křesťanské motivy. Propojení přírody a umění, které je řazeno mezi nejcennější české barokní sochařství, stojí opravdu za to. Paráda!

 

Pokračujeme dál po hustě zalesněné hraně labského údolí, po lesní cestě nám to pěkně odsýpá. Sbíráme pár krásných výhledů na Dvůr Králové i celé Podkrkonoší. U skalního městečka, Čertových hradů, přidáváme i pěkný bikový úsek. Abychom zážitek měli kompletní, záhy nás na žluté značce pod Dehtovskou horkou čeká i úsek tlačení. Ale nic dramatického.

 

O kousek dál už zase k šlapání po loukách zakusujeme nádherné výhledy, tentokrát jižním směrem.

 

To už se ale před námi zvedá Zvičina, výrazný kopec dominující krajině mírně zvlněného Krkonošského podhůří. Jeho význam dokládá nejen historie prominentních návštěvníků - ve vrcholové knize jsou zde zapsání K.J. Erben, K.V. Reis, Alois Jirásek i Jaroslav Vrchlický – ale i v reálném čase pro nás smolný nadpočet turistů ve výletní hospodě s typickou "kupolí", což bohužel ústí v oběd složený z párku v rohlíku, piva a urychleného odsunu.

 

 

Dál nás čeká prostá, ale příjemná biková svoboda. Jen tak si to brouzdat krajinou, nasávat čerstvý vzduch, kochat se, nic neřešit. Za vrcholkem Vyšehrad dlouhé výhledy do kraje prozrazují i jednu místní zvláštnost – pro celý kraj charakteristické výrazně červené půdy, které podle učebnic vznikly díky uvolnění kysličníků železa při rozpadu prehistorických pískovců. Sjíždíme k vesničce Kal, kde čelně narážíme do nepříjemné Sofiiny volby. Rádi bychom pokračovali romanticky zvlněnou krajinou dál k Pecce a pak se stočili na Lázně Bělohrad, ale rychle se krátící podzimní dny nás tlačí do kilometrově skromnější varianty trasy.

 

Zatáčíme se na starou asfaltku opuštěně šněrující údolím říčky Bystřice. A není to vůbec špatná volba! Za Miletínkem se u cesty rozbíhá alej z ovocných stromů. Zastavujeme.

 

Existuje něco lepšího, než se pěkně zrychtovaný po pěkné řádce cyklokilometrů složit pod starým stromem a zakousnout se do té nejsladší hrušky, kterou naše sluneční soustava, kdy vyrobila? UltraBio. Bez plastového sáčku, ze země, bez osmi postřiků, s mravencem. Tak boží! A přitom zadarmo…

 

Gurmánský zážitek plný nejkvalitnějších přírodních cukrů nám trochu zamotal hlavu, málem bychom zapomněli na náš dnešní cíl. Ale už zase šlapeme, směr Hořice, zbývá jen pár kilometrů. Příjezd je překvapivě neokázalý. Kopec, lesní cesta a jsme tu, na hřbetu Hořického chlumu. Před námi se k nebi tyčí Masarykova věž samostatnosti, jeden z nejmajestátnějších památníků založení Československé republiky.

 

Na upraveném prostranství stojí velké sousoší, za ním mohutná stavba z pískovcových kvádrů. Základní kámen byl položen za velké slávy a účasti zbožňovaného prvního prezidenta v roce 1926. Podle plánů měla rozhledna dosahovat úctyhodných 40 metrů, důležitá však byla také symbolika jejího vzniku. V přízemí měla najít místo pietní síň připomínající boje legionářů v první světové válce, jako připomínka základů, na kterých mladý stát stojí. Zakončení věže pak bylo plánováno leteckým majákem pro linku Praha – Varšava, jako důkaz moderního rozvoje naší země. Projekt však v dalších letech dostihly nemalé problémy. Po počátečním nadšení, kdy řada místních pracovala i zadarmo, začaly docházet peníze. Stavba se definitivně zastavila v roce 1938 ve výšce 25 metrů. Zajímavé je, že bohatá sochařská výzdoba zobrazující založení státu musela zmizet dvakrát. Poprvé ji zakryly velké plachty po příchodu německého Wehrmachtu, podruhé rozhodnutím místních komunistů.

 

 

I přes složité historické peripetie věž stále stojí, ba co víc, malé muzeum v jeho útrobách je otevřené, stejně jako vyhlídkový ochoz. Samozřejmě dáváme prohlídku i vyhlídku. Je fajn čas od času zpomalit a oprášit vlastní kořeny. Teď už ale zase nabíráme rychlost a sklouzáváme se do údolí. Cestou míjíme louku se sochařským parkem s množstvím plastik připomínajících výjimečnou historii města – na konci 19. století zde byla založena nejstarší sochařsko-kamenická škola v Evropě.

 

Za chvíli už zase honíme výškové metry na hřeben Vřešťovského chlumu. Návratová část trasy je sice podle mapy jen mírně zvlněná, navíc prakticky výhradně po lesních asfaltkách a šotolinách, úplně zadarmo ale není.

 


Dnešní výpravu končíme stylově opět ve špitálu nad Kuksem. Ne že bychom potřebovali léčit válečné šrámy, ráno jsme ale jen profičeli kolem, teď si unikátní areál můžeme konečně vychutnat i zevnitř. Odpočinková procházka parkem a nádvořími po celodenní výpravě přichází vhod, zapadající slunce jí navíc dodává exkluzivní atmosféru. Takže si to shrňme. Pěkná porce kilometrů, první polovina trasy protkaná zajímavým bikováním, pak unikátní připomenutí naší historie a prvního prezidenta, následované klidným vyšlapáním krajem Podkrkonoší a na závěr relax v nádherných barokních kulisách. Takhle by se měl slavit vznik republiky každý týden!

 

Nástupní bod: Kuks

Cíl: Kuks

Délka: 62 km

Nastoupáno: 1270 m

Povrch: 55% lesní cesty, 30% asfalt, 15% lesní stezkY

Obtížnost: střední

Highlights: barokní hospital Kuks, výhledy na Podkrkonoší

 

GPX download:

Jak se dopravit

Vzhledem k poloze uprostřed republiky máte na výběr prakticky všechny typy dopravy, volba je na vás a vašich preferencích.

Na čem vyjet

Klidně provětrejte vašeho hardtaila, až na pár úseků vhodná třeba i pro gravel bike.

Jaké bude počasí

Tady bez extrémů.

Jak se orientovat

Doporučujeme pomoc navigace s nahranou GPX trasy.

Kde se najíst a ubytovat

Ačkoliv pojedete neustále na dohled civilizace, šancí na občerstvení není na trase mnoho. Hlavní osvěžovací bod je vrchol Zvičina s výletní hospodou a bufetem, pozor ale na víkendovou turistickou špičku. Zásoby pochopitelně můžete doplnit i v Hořicích. Pokud vydržíte, dvě restaurace najdete přímo v Kuksu. Ubytování můžeme doporučit v Galerii Kuks (www.galeriekuks.cz), ve které vás čeká velmi příjemná atmosféra.

Zajímá mě náročnost

Trasa nemá technické extrémy, je vhodná pro širokou paletu bikerů, přesto se ji nevyplatí podcenit.

Na co si dát pozor

V druhé polovině května se v Hořicích jezdí populární motozávod 300 zatáček Gustava Havla. Vzhledem k bezprostřední blízkosti hlavního cíle trasy je lepší se tomuto termínu vyhnout.

 

PROČ ZŮSTAT DÉLE

Už samotný Kuks a jeho okolí vám vydá klidně na celý den. V areálu vás čeká hned několik možností prohlídky – základní okruh, Šporkovská hrobka, Historie lékáren a Historie výroby léků. Další unikátní atrakcí je ZOO se safari ve Dvoře Králové, při návštěvě byste neměli minout ani galerii obrazů Zdenka Buriana. Pokračovat můžete návštěvou vodní nádrže Les Království, která se pyšní neobvykle esteticky provedenou stavbou hráze, která je považovaná za nejkrásnější v Česku.  Populární je také hrad Pecka se zajímavou expozicí a nádhernými výhledy. Do Lázní Bělohrad vyrazte nejen do lázní, ale také za dlouhou řádkou pamětihodností. V Hořicích můžete obdivovat historii v muzeu i pod širým nebem v Galerii kamenných plastik. A nakonec nezapomeňte koupit domů proslulé hořické trubičky.