SLOVINSKO: BLÍZKÉ, NEZNÁMÉ, TRAILOVÉ, KRÁSNÉ - 3.DÍL
Za teplem se jezdí do Chorvatska. Na hory do Rakouska. Na kafe do Itálie. A Slovinsko, malá země na jih od našich hranic se tak trochu krčí ve stínu svých populárních sousedů. Jenže stačí rychlý pohled do mapy a zjistíte, že koncentrace zajímavých lokalit je tu až podezřele vysoká. To chce prozkoumat!
VOGEL: TRAILOVÉ ORLÍ HNÍZDO
Ještě v podvečer přejíždíme do nové lokality. Přespáváme pod širákem na louce u horské silničky a ráno už sjíždíme k vyhlášenému jezeru Bohinj.
Čtyři kilometry dlouhé jezero je největší ve Slovinsku, zároveň patří i mezi nejpopulárnější turistické cíle v zemi. Zaslouženě! Údolí sevřené dramatickou hradbou dvoutisícovek je lahůdkové, prosluněné břehy neodbytně lákají k odpočinku a koupání. Nejdřív dáváme snídaňový piknik a pak osvěžující koupel v jezeru. Geniální! Dost bylo cachtání, jde se bikovat. Jaký je dneska plán? Prozkoumat okolí - začneme nad jezerem v malém bikeparku, vyzkoušíme a pak se uvidí.
Za chvíli už překotně hltáme výškové metry, kabinková lanovka na pod vrchol Vogel nás těch tisíc výškových doslova katapultuje, jako bonus přidává úžasný výhled na jezero a celou dolinu.
Nahoře nás ale čeká trochu překvápko. Stojíme sice v poctivých patnácti stech metrech, jenže to je jen náhorní plošina, před námi se tyčí další mohutný pás horských hřebenů. Přesedáme na kratší sedačkovou lanovku, která nás za dvě „éčka“ vyšvihává dalších dvě stě výškových metrů pod vrcholek Orlova Glava.
Tady začíná zatím jediný trail bikeparku Vogel. Sice jen kilometr a půl dlouhý, jenže jeho různorodost z něj dělá opravdu zajímavou záležitost.
Rychlé pasáže, nějaké klopenky, pár skoků, ale i skalky, kořeny a lávky.
Autorům se do trailu podařilo nacpat to nejšťavnatější bikové koření a světe div se, funguje to parádně. V dnešní době diktátu módy „hlavně-aby-si-zajezdili-všichni“ uhlazených flow trailů je trail nad Bohinjí moc příjemným, trochu starosvětsky peprnějším osvěžením. Jeho menší délku ale neokecáte, takže na celý den to tady určitě není. Po nějakých čtyřech jízdách máme dost a jdeme se porozhlídnout dál.
U lanovky se dáváme do řeči s Marko Kolmanem, hlavním stavitelem bikeparku. Hovorný Slovinec rychle prozrazuje, že plány a chuť tu mají určitě větší, natrasovaných je hned několik nových trailů, ale vše zatím ztroskotává na povoleních. Připomíná nám to situaci v Česku před desítkou let, kdy se podpora trailových destinací horkotěžko rozbíhala. Přitom lokalita má potenciál bez nadsázky světový. Když nám Marko prstem maluje nové lajny v okolních horských svazích, po bradě nám stéká vydatná biková slina. Nějaké novinky by měly být připravené už na sezonu 2017, tak držíme palce.
Něco se ale přece jen už podařilo. Marko a jeho tým dokázali pro bikery zlegalizovat turistickou stezku vedoucí od horní stanice kabinové lanovky až k jezeru do vesničky Ribčev Laz. Takže jdem na to! Prvních pár set metrů kroutíme jen hlavou, stezka je strašný, jen chvílemi jetelný, kamenný blázinec, jenže po pár sekcích se trail trochu zklidňuje a před námi začíná stránky obracet učebnice pokročilého bikování.
Přírodní, různorodá, náročná, skoro 5 kilometrů dlouhá, veeelmi zábavná.
Konečně stojíme u jezera a usilovně vydýcháváme andrenalinovou nálož tisícovky výškových metrů. Už bychom to mohli i zabalit, ale dneska jsme při chuti. Na pohodové vyšlapání vyrážíme na šotolinovou cestu kopírující severní stranu Bohinjského jezera. Míjíme pláže a slunící se rodinky, když v tom, z ničeho nic, se šotolinka mění na vydatný, ostrými šutry pocukrovaný trail. Tak jo! Zakusujeme se do něj a rázem tu máme nečekanou, důstojnou tečku poctivým trailovým bikováním nasyceného dne. Na západním konci stezky, u jejího napojení na cestu, bohužel nacházíme zákazovou značku, ale co už, pozdě bycha honiti. Takže na řadě je už jen pivko a koupání. Hmmm, dokonalé…
Související reporty
