07.10.2015 Czech Republic

ROZHOVOR S PAVLEM HORNÍKEM: "NEJEZDÍ SE JEN Z KOPCE. TRAIL SI MUSÍŠ ZASLOUŽIT!"

Rychlebské stezky a Pavla Horníka není třeba dlouze představovat. O vzniku Rychlebek, financování trailů i dalších plánech si s Pavlem povídal Michal Bulička. Tady je jejich rozhovor.

authors:

Michal Bulička

photos:

Rychlebské stezky

 
 
story

ROZHOVOR S PAVLEM HORNÍKEM: "NEJEZDÍ SE JEN Z KOPCE. TRAIL SI MUSÍŠ ZASLOUŽIT!"


Pavle, jak jsi se vlastně ocitl v Rychlebských horách?

Jsem původním povoláním hajný a když jsem tady byl jednou na výletě, moc se mi tu líbilo. Naskytla se možnost tady pracovat, tak jsem ji využil.


Jak se zrodil nápad na traily?

Každého bikera baví jezdit po úzkých stezkách víc než po širokých cestách. Když jsem viděl ve Walesu, jak bezvadně tam funguje terénní cyklistika na uměle vytvořených cestách, byl to ten správný impuls do začátku. Řekl jsem si, že něco podobného musí fungovat i u nás, v zemi cyklistů. (Bylo to v roce 2008. Pikantní je, že do Walesu vyrazil Pavel na pozvání Tomáše Kvasničky, tehdy byli ještě dobří kamarádi:) Pozn. Petr Slavík)


Začátky asi nebyly jednoduché, co?

Jasně, tak už to bývá. Klíčové bylo domluvit se s lesáky. Moc nám pomohla historie. Síť stezek používaných lesníky se přestala po roce 1989 udržovat a zpustla. Tyto stezky, které byly zakreslené ve staré německé mapě se tak staly základem našich stezek. Lesy ČR totiž v lese nechtěli budovat nic nového. V květnu 2009 jsme konečně mohli začít makat.


Předpokládám, že to byla dobrovolná práce…

Ano, zpočátku nás provázeli do lesa i lidé, které mají obce k dispozici z úřadu práce, což nám velmi pomohlo. Na prvních 18 km jsme měli 300 tisíc, kromě sponzorských peněz jsem do toho vložil i vlastní úspory. Základ jsme měli a tak jsme jednali o podpoře s Olomouckým krajem. Získali jsme půl miliónu, za který normálně postavíš něco přes kilometr a my jich dokázali udělat sedm.


Jaká je tedy cena kilometru trailu?

Podle obtížnosti 350 až 500 tisíc, třeba na naší vlajkové lodi, stezce Superflow by byla cena 700 tisíc, kdybychom si to objednali na klíč od specializované firmy. Nejdražší je dostat tam materiál a hlavně to udělat dobře, tedy zaplatit schopné lidi. Když udělá sehraná parta 50 metrů za den, je to úspěch.


Máte vlastní bagr?

Ne, to ne. Spoustu práce jsme udělali ručně, na něco jsme si bagr pronajali. Máme jen repasovaný „minipásák“ na přepravu štěrku a tzv. „žábu“ na udusávání povrchu trailu. K tomu pila, křovinořez a to je tak všechno. Vlastní bagr bychom finančně neutáhli.


Jak náročné je stezky udržovat?

Po dobu sedmiměsíční sezóny pracuje na údržbě stezek sedm lidí a udržují je v provozuschopném stavu. Dělají to kluci, kteří se podíleli na stavbě trailů, a rok od roku mají větší zkušenosti.


Kolik máte v současnosti trailů?

Rychlebské stezky jsou vybudovány ve dvou sektorech. Severně od Černé Vody převládají jednodušší traily, vhodné i pro děti, včetně předškoláků. Naopak jižně od naší základy, na svazích Sokolího vrchu a Černé hory najdou traily ti zkušenější. Naší vlajkovou lodí je Superflow, na kterém se podílel waleský odborník Rowan Sorel, který v současnosti dokáže vytvářet ty nejzajímavější trasy. Celkem se u nás dá jezdit po 85 km trailů.


Bylo těžké sem dostat experty z Walesu?

Nejprve jsme jim poslali fotky a videa, na jejichž dobré úrovni si zakládáme, je to zaujalo a tak přijali naše pozvání a na čtyři dny přiletěli. Jim se u nás líbilo a tak jsme začali vymýšlet, co bychom společně postavili. Za čtyři měsíce dorazili s bagrem a řekli, že můžeme začít. My neměli peníze, ale věřil jsem si, že je získám. Věděli jsme, že teď mají čas před začátkem dlouhodobého projektu a je to jedinečná příležitost jak náš areál posunout na světovou úroveň. Nakonec se povedlo společně postavit polovinu Superflow, zbytek jsme ve stejném duchu dodělali sami. Zadlužili jsme se, ale stálo to za to.


Jaký byl postup práce?

U bagru dělala pracovní četa a hned po vytvoření trailu se povrch tvaroval a udusával. Bylo zajímavé, že při stavbě se trail stále najížděl na kole, aby byl vyladěný a plynulý.


Jak hospodaříte?

Jsme občanské sdružení, naše hospodaření je velmi průhledné, zjednodušeně řečeno, na všechno si musíme sami vydělat nebo získat finanční zdroje od sponzorů nebo státních organizací. Každoročně jezdíme do Walesu i jiných částí Velké Británie a víme, že stejný model funguje nejlépe i tam. Vše má provozovatel sám pod kontrolou a nemůže se na nic vymlouvat.


Dostali jste se už do černých čísel?

Teprve v loňském roce jsme se z toho finančně vzpamatovali.


Jakou mají Rychlebské stezky návštěvnost?

První rok asi deset tisíc, pak patnáct, loni čtyřicet, letos odhadujeme nárůst 10%. Nepočítáme počet lidí, ale počet dní, které zde bikeři stráví, tedy jakési „člověkodny“, které vypovídají o naší aktivitě mnohem výstižněji než prostý počet návštěvníků. Docela nám funguje princip měsíčního dobrovolného příspěvku 50 Kč na údržbu tratí. Každý kdo zaplatí má na řídítkách nalepený proužek, podobně jako na festivalech.


Na začátek sjezdu se musí každý dopravit vlastními silami…

Je to tak, součástí naší filozofie je, že se nejezdí jen z kopce, trail si musíš zasloužit. Navíc tím regulujeme počet bikerů na trailech a také míru jejich opotřebení. O shuttlebusu neuvažujeme. Navíc bychom tak zavřeli dveře mase cyklistů, kteří nejsou vyloženě sjezdařsky zaměřeni, těch je totiž jen zlomek.


Jaká je na stezkách úrazovost?

Asi jednou měsíčně tady máme nějaký úraz. Bikeři vědí, po jak obtížném trailu jedou, navíc existuje možnost před každým těžkým místem zastavit. Extrémně prudká místa ani nestavíme, také proto, že prudké úseky podléhají velkému opotřebení, protože se na nich nadměrně brzdí.


Jak se lidé zlepšují?

Každý den u nás posune jízdní dovednost bikera. Když se budeš snažit, objedeš naše stezky za dva dny. Ti, kteří nemají odvahu překonávat svoje hranice, mohou využít služeb instruktorů, kteří vedou vyjížďky a zlepšují lidem jejich dovednosti. Máme tady i pump track, na kterém si každý může vyzkoušet podobné překážky, které ho pak čekají nahoře.


Jak podporují Rychlebské stezky místní podnikatelé, kterým jste vlastně přinesli možnost podnikat tak říkajíc na stříbrném podnosu?

No, zatím to není žádná sláva, ale je to běh na dlouhou trať… Než začaly Rychlebské stezky, žádný turismus zde nebyl. Na začátku tady bylo 100 lůžek ve dvou ubytovnách a jediná hospoda, dnes existuje 600 lůžek a přes sezónu funguje sedm hospod. Loni nám přispěli dva ubytovatelé, dohromady 14000 Kč.


A co obec Černá Voda?

Když jsme začínali, starosta byl proti stezkám. Tak jsme kandidovali ve volbách, vyhráli jsme je. Když politici na kraji viděli, že když jsme kvůli nějakým stezkám vyhráli volby, řekli si, že na tom něco je. Tak jsem byl 2,5 roku starostou, což byla o něco lepší vyjednávací pozice. Peníze jsme si ale ze státního nebrali, až letos nám obec Černá Voda přiklepla dotaci 100 tisíc.


Podílíte se i na tvorbě jiných areálů?

Ano, třeba v nedaleké Lipové nebo pomáháme formou autorského dozoru vybudovat stezky v Jedovnici v Moravském krasu.


Děkuji za rozhovor! Rozhovor vedl Michal Bulička.

ROZHOVOR S PAVLEM HORNÍKEM: "NEJEZDÍ SE JEN Z KOPCE. TRAIL SI MUSÍŠ ZASLOUŽIT!"

ROZHOVOR S PAVLEM HORNÍKEM: "NEJEZDÍ SE JEN Z KOPCE. TRAIL SI MUSÍŠ ZASLOUŽIT!"

ROZHOVOR S PAVLEM HORNÍKEM: "NEJEZDÍ SE JEN Z KOPCE. TRAIL SI MUSÍŠ ZASLOUŽIT!"

ROZHOVOR S PAVLEM HORNÍKEM: "NEJEZDÍ SE JEN Z KOPCE. TRAIL SI MUSÍŠ ZASLOUŽIT!"