16.06.2014 Croatia

CHORVATSKO: MOŘE, HORY, SINGLETRACKY

Zemi na pobřeží Jaderského moře netřeba dlouze představovat. Už dlouhá léta je pro statisíce Čechů synonymem pro pravidelnou letní „dovolenku u moře“. Ale zatímco se na plážích a promenádách tlačí hlava na hlavě, hory jsou pro našince až překvapivě neznámé. Tak jsme vyrazili na poctivý bikový průzkum.

authors:

Petr Slavík

photos:

Petr Slavík

 
 
story
movie
info

CHORVATSKO: MOŘE, HORY, SINGLETRACKY


Stále více středoevropských cyklistů přichází na to, že není vůbec od věci si prodloužit ideální sezónu. Stačí chytře vybrat lokalitu a rázem si užíváte teplo a sluníčko, i když u nás ještě (nebo už) padají trakaře a na kolo by ani sousedova psa nevyhnal. Náskok v této únikové disciplíně mají silničáři, pro které je najíždění jarních kilometrů běžnou záležitostí. U bikerů to až tak neplatí. Chtělo by se říct, že jsou odolnější plemeno, ale i oni už pomalu podléhají „změkčilému“ cestovatelskému trendu. Příkladem je třeba italské letovisko Finale Ligure, jehož traily padající až k atraktivním plážím Ligurské riviéry každoročně lákají víc a víc po pořádném bikování vyhladovělých Čechů. My jsme ale chtěli vyzkoušet něco nového, zajímavého, přitom dobře dosažitelného. Stačil rychlý pohled do mapy a bylo jasno. Chorvatsko je jasná volba.


Na začátku si dáváme základní body, podle kterých začínáme rýsovat naši výpravu. „Hlavně co nejkratší cesta,“ zní první rozumná podmínka parťáků. Tím se nám sice už krystalizují obrysy cílové oblasti, pro přesný výstřel naší bikové výpravy jsou ale ještě stále příliš neurčité. Cizelace plánu je tak na mě. Pár večerů u internetu, zaplaťpánbůh za něj, a máme i to vyřešeno. Vyrážíme do oblasti Rijeckého zálivu. Je blízko, není problém s ubytováním a hlavně - můžeme tu vyzkoušet pestré možnosti chorvatského bikování na ostrovech, pobřeží i pořádných horách. Takže jaké jsou finální notičky? Začneme na ostrově Cres, který si stále zachovává divokou přírodu, pokračovat budeme přes vysokohorský Severní Velebit a nakonec se zastavíme na průzkum českými dovolenkáři milovaného ostrova Krk.


OSTROV CRES

Charakteristika: Společně s Krkem největší chorvatský ostrov. Z Česka snadno a rychle dostupný, s pevninou spojení trajektem. Typické jsou malé vesničky a neporušená, zachovalá příroda. Většina ubytovací kapacity je soustředěna v kempech.


Sedmisetkilometrová cesta v pohodě, zbývá už jen přeplavit úžinu mezi pevninou a ostrovem, krásný podvečer láká ke kochání, ale babka v budce na trajekt je důrazně proti. Poslední loď odjíždí za minutu, jestli si nepohneme, máme dnes smůlu. Stíháme to tak-tak a klukům musím slíbit, že odjezdy trajektů příště pohlídám o něco pečlivěji. Rovnou na cestě od přístavu do kempu v centrálním, stejnojmenném městečku Cres sbíráme první indicie. Ostrov je opravdu v nečekané míře ušetřen rozmachu turistické infrastruktury. Žádné obří komplexy a přeplněné promenády. Míjíme jen pár kamenných vesniček a usedlostí. Zatímco severovýchodní strana ostrova je díky obávané bóře vanoucí od pobřeží drsná a nehostinná, západní strana se chlubí mírnými svahy s olivovými háji. V kempu Kovačine běží vše jako na drátkách, zbývá nepoplést stranu odbočení k našemu placu, bacha vpravo jsou nudisti, a už rychle usínáme pěkně natěšení na zítřejší první průzkum.


TRASA 1: K ZÁHADNÉMU VRANSKÉMU JEZERU

OBTÍŽNOST: Lehká

DÉLKA: 57 km

PŘEVÝŠENÍ: 1180 m

MAPA: ZDE

GPX: stáhnete kliknutím na ikonu



Pro začátek jsem vybral lehčí trasu s padesátkou kilometrů, která důkladně projíždí střední část ostrova, přičemž obkružuje obrovské sladkovodní Vranské jezero. To je mimochodem docela magnet na zajímavosti. Vědci se totiž nemůžou shodnout, jestli je zásobováno podzemními vodami, možná až z pevniny, nebo srážkami. Jeho hladina sahá 14 metrů nad hladinu moře, dno je však 60 metrů pod ní. A aby toho nebylo málo, v jezeře žijí úhoři, ale nikdo netuší, jak se tam dostali.


Ať už se to stalo jakkoliv, trasa je od začátku parádní. Panoramatická prašná cesta stoupá nad městečko Cres mezi kamennými zídkami oddělující olivové háje, pak se začíná proplétat nad skalnatým pobřežím...


...z dálky míjí několik vesniček, sem tam si to namíří do hustého lesa...


TIP1: UBYTOVÁNÍ ANEB JAK NESKONČIT ZA KATREM

I když najdete krásné místečko pro volné přenocování, radši poslušně pokračujte k nejbližšímu kempu nebo penzionu. Přespání mimo oficiální ubytovací zařízení je v Chorvatsku tvrdě a důsledně trestáno, při porušení zákazu hrozí velmi vysoké pokuty i vězení. Důvodem je nejen ochrana výdělků z turistického průmyslu, ale hlavně obavy z ničivých požárů způsobených neopatrným tábořením. Sehnat ubytování není v Chorvatsku mimo hlavní sezónu žádný problém. Kapacita a výběr je velkorysý. Kempy jsou relativně levné, čisté a dobře vybavené.


...a nad jezerem nás už čekají její nejlepší, do singlu zarůstající kamenité úseky.


Není to žádný technický špek, spíš klidná vyjížďka bez extrémů, která vás výborně seznámí s pestrou tváří ostrova.


Dobrý dojem nekazí ani liják, který nás dostihuje u vesničky Lubenice. Kdyby nás neoslepovaly vodorovně letící proudy vody, viděli bychom jednu z nejkrásnějších vesniček ostrova trůnící na skalnatém ostrohu nad hlubokou zátočinou. Takhle se choulíme u zdi kapličky, kde nám stejně teče za krk a sníme o suchém místě s pivem a něčím k snědku. Prší dál, a tak si užíváme vydatný jarní deštík celou zpáteční cestu až do kempu. Podle GPS se přitom snažíme vyzkoušet několik úzkých stezek, které máme zaznačeny v mapě. Bez úspěchu. Všechny jsou příliš zarostené bujnou, trnitou vegetací. Tady to na singlové ježdění moc nevypadá.


Déšť samozřejmě ustává ve chvíli, kdy jsme sotva pár set metrů od kempu. Ale ta atmoška za to stojí...


TRASA 2: BIKOVÝ KOKTEJL CRESU

OBTÍŽNOST: Těžší střední

DÉLKA: 28 km

PŘEVÝŠENÍ: 780 m

MAPA: ZDE

GPX: stáhnete kliknutím na ikonu



Další den si sice kvůli přecházející frontě provázené silným deštěm dáváme vynucenou pauzu, ale hned následující ráno je už zase pěkně vyleštěné.


Naplánovaný máme trochu divoký mix testující hned několik variant ostrovního bikování. Začínáme na podle mapy vybrané cestě mezi rozlehlými olivovými háji severně nad Cresem.


Proplétáme se fantastickými uličkami tvořenými kamennými hradbami, které před stovkami let vyskládali místní obyvatelé při dobývání skromných políček. Po nastoupání výškových metrů nás už čeká zasloužený oddech na výhlídce u bělostného kostelíku sv. Salvátora. Boty dolů, pivko do ruky a rázem tu máte pocit štěstí, že by se dal krájet.


Když nastoupáme výškové metry, stáčíme se na pěšinu padající přímo k moři. Masakr! Z nevinně se tvářící pěšinky je rázem jedna velká rock-garden, za kterou by se nemusela stydět ani solidní DH lajna.


Cestička nás trochu vyklepané a řádně očesané od trnité vegetace vyplivuje na turistickou značku lemující pobřeží. Na první pohled to vypadá skvělě, ale záhy si opakujeme hlavní lekci chorvatského bikování: tady nejsi v Česku, že je něco zakresleno v mapě ještě neznamená, že to jde projet.


V další části trasy si dáváme asfaltový výšlap a musíme uznat, že i když okolní kopečky nemají víc než 600 metrů, díky členitosti, povrchu a také horku, to tady má pořádný říz.


Na hřebínku nad vesnicí Merag nám jako v nějaké kovbojce nad hlavou krouží vzácní supi bělohlaví, ale i když se snažíme sebevíc, pořádný bikový sjezd na východní stranu ostrova nenacházíme.


Při asfaltovém návratu zkoušíme místními bikery doporučený singl v úpatí masivu nad zálivem Cresu, ale po nadějném začátku...


...to vypadá dokonce supernadějně, ale za chvilku už nacházíme jen pichlavou vegetací důkladně zarostlé, téměř nejetelné peklo. Přitom by to stačilo trochu prosekat a hned by z toho byla výstavní kochací záležitost.


Když se v kopcích konečně napojíme na starou kamennou stezku, je to úleva. Takže trochu drnkání a jsme doma. Přes rozčarování z nepovedeného závěru to ale dnes určitě stálo za to!


SEVERNÍ VELEBIT

Charakteristika: Vápencové pohoří na severním pobřeží Chorvatska. Nejmladší chorvatský národní park. Nadmořská výška kolem 1600 metrů. Bohatý na krasové jevy. V oblasti 78 druhů endemických rostlin..



TRASA 3: NA VELEBITSKÝ HŘEBEN

OBTÍŽNOST: Střední

DÉLKA: 37 km

PŘEVÝŠENÍ: 1700 km

MAPA: ZDE

GPX: stáhnete kliknutím na ikonu



Na opatrné oťukávání nemáme čas, jdeme rovnou do akce. V plánu je prorazit přímo do srdce Velebitu, prohlédnout si unikátní Premužičovu stezku a pak buď pokračovat hřebenem nebo se spustit sjezdem přímo k moři. Takže dost povídání. Moře rychle necháváme za zády a vstříc strmě se zvedajícím kopcům.


Vyjíždíme v lehkém backcountry stylu – v batozích máme vše, abychom vydrželi mimo civilizaci dva až tři dny. Ze sedla Oltari se šplháme po solidní lesní asfaltce k dnešnímu cíli, kterým je turistická chata Zavižan. Budovu pro prodej vstupenek (45 kuna) do Národního parku jen míjíme, v pozdním odpoledni tu už není nikdo, kdo by nás zkasíroval. Brzy nás ale začínají provázet stále mohutnější sněhové bariéry a začíná být jasné, že to nahoře nebude žádná letní selanka.


A taky že ne. Co na tom, že je začátek května a u moře praží slunce o sto šest, v 1594 metrech nad mořem se skromná chata krčí z jedné strany odříznutá skalami a z druhé závějemi. K tomu se přes hřeben v divokých nárazech žene ledová bóra, ze které mi drkotají zuby ještě dneska.


Romantiku při západu slunce si ale stejně neodpustíme. WOW! Výhledy a atmoška tu jsou prostě famózní!


SLunce za obzorem, teplota letí dolů a my se konečně přesouváme k chatě. Hraje se celkem o hodně, pokud bude zavřeno, spíme dneska venku.


Budova vypadá opuštěně, ale díky meteorologické stanici je otevřena celoročně (poskytuje jen ubytování, nevaří), a tak se její dveře naštěstí před námi otvírají. Zažili jsme už leccos, ale dnes bysme venku nechtěli kempovat ani za zlaté prase. Dobrou noc!


Skromná snídaně z vlastních zásob a horký čaj nás vyprovází do krásného, ale lehce mrazivého rána.


I když je cesta na jih kompletně pod sněhem, tvrdohlavě se držíme našeho plánu, alespoň nakouknout na Premužičovu stezku. Stačí se probrodit sněhem dva kilometry a párkrát se propadnout po pás a jsme na začátku stezky, která se začíná rozmotávat krásným údolím plným bíle svítících skal a krasových závrtů. Teda aspoň to odhadujeme podle několika málo úseků, které vystupují z hald sněhu. Tak máme splněno a trpce se otáčíme zpět.

TIP: PREMUŽIČOVA STEZKA

Stezka je skvostem staré kamenické práce. Stavbu 57 kilometrů dlouhé vrstevnicové stezky vedoucí extrémně nepřístupným terénem inicioval a projektoval lesník Ante Premužić ve třicátých letech minulého století. V době, kdy vrcholila velká hospodářská krize, tak dal práci mnoha lidem z okolí. Dnes je stezka označována za nejkrásnější túru v Chorvatsku a sjíždí se za ní turisté ze všech koutů světa. Pro bikery je bohužel zakázaná.


Z několika možností návratu, vybíráme tu nejmíň sněhovou, která nás bočním hřebínkem vede zpět k parkovišti s kasou národního parku. Skvělá volba! Po malém kočkování s dalším sněhovým polem se napojujeme na parádní trail, který nás nejdřív přivádí na úžasnou vyhlídku na v ranním slunci se třpitící pobřeží...

...a hned potom pyšně předvádí bikový potenciál lokality. Zanedlouho se trail noří do lesa a na několika kilometrech nás zásobuje vydatným koktejlem flow smíchaným s technikou kamenitých sekcí. Pak lesní asfaltka a už jsme zase v sedle Oltari.


Kluci si za odměnu ještě dopřávají serpentýnové orgie k pobřeží, ale to už je jen labutí píseň naší další chorvatské štace. I když nám sníh udělal pořádnou čáru přes rozpočet a ze Severního Velebitu jsme proti původnímu plánu viděli jen malou část, dojem si nakonec odvážíme příjemný. Pohoří je nádherné a rozhodně stojí za návštěvu.


OSTROV KRK

Charakteristika: Společně s Cresem největší chorvatský ostrov. Díky mostu na pevninu lehce dosažitelný. Široká nabídka turistické infrastruktury. Populární mezi českými turisty.



TRASA 4: PROGRAM APOLLO

OBTÍŽNOST: dost peklo

DÉLKA: 19 km

PŘEVÝŠENÍ: 550 m

MAPA: ZDE

GPX: stáhnete kliknutím na ikonu



Na závěr naší chorvatské výpravy máme v plánu výsadek do měsíční krajiny pokrývající jižní část ostrova Krk. Dokonalá pustina bičovaná bórou rozprostírající se kolem hřebene nejvyššího vrcholu Obzova (568 m.n.m.) nás pořádně nalákala už při pohledu z Velebitu, kde jsme ji měli jako na dlani.


Tip: JAK SE NA CHORVATSKÝCH TRAILECH NEZTRATIT

Zapomeňte na luxus českého turistického značení. Bez mapových podkladů a GPS si v Chorvatsku ani neškrtnete. Až na čestné výjimky vás čeká náročné orientační cvičení, při kterém musíte být neustále na pozoru. Osvědčilo se nám jednoduché (a bezplatné) řešení kombinující mobil s GPS, aplikaci Locus, vektorovou mapu Chorvatska a připravené trasy v GPS. Návod jak na to najdete ZDE.


Teď vyrážíme z Punatu a bílý masiv, viděný ještě včera pěkně z leteckého nadhledu, se nám teď tyčí vysoko nad hlavou. Naštěstí výškové metry vyvážíme na asfaltu až pod závěrečný nástup na vrchol. Tady nás už čekají pláně jako z poctivého westernu a taky trocha tlačení.


Tak a hned tu máme malé překvápko. Není žádné tajemství, že ostrov Krk je úzce spjat s českými výletníky, ale turistické značení KČT v středomořských kulisách i tak překvapí. Místní pobočka KČT tu vznikla už před první světovou válkou a prý funguje dodnes.


Když konečně stojíme na vrcholové kótě Obzova, máme pocit kosmonautů, kteří právě vystoupili z lunárního modulu Apolla 11. Pro Středoevropana je ta krajina nefalšované sci-fi.


Bohužel je to i podobně jetelné. Neznatelná stezka se motá mezi a přes nespočet ostrých balvanů a spíš než plynulé labůžo je to urputný boj o holé jetí.


Naštěstí se ale terén s ubývajícími výškovými metry umoudřuje a konečně se dostáváme také k svižné, stále však brutálně kamenité, pilotáži, která nás háže až zpět do městečka Punat, kde dáváme zaslouženou koupačku. To pivko dnes chutná úžasně!


CRIKVENICA

Charakteristika: Populární, dobře dostupné letovisko na pobřeží. Více než stoletá lázeňská tradice. V okolí mnoho historických tvrzí.


U Crikvenice jsme měli připravenou další zajímavou trasu, ale na zpáteční cestě nám zbývá už jen půlden. A tak do kopců strmě se tyčících hned za úzkým pruhem hotelů, penzionů a sanatorií vyrážíme aspoň pěšky.


Hlavním lákadlem je pro nás Cestička lásky. Haha. Ne snad proto, že bychom potřebovali vybít hormony, ale proto, že jde o další zajímavý stavitelský kousek Ante Premužiče z třicátých let minulého století. A taky že jo. Krásně vystavěná, přibližně osmikilometrová stezka, která dostala jméno podle obliby pro vycházky mileneckých párů, se vine ostrým úbočím říčky Dubračiny a my jen litujeme, že biky leží v autě pod náma. Stezka vás vyvede od pobřeží a za prvním hřebenem se už otevírá úplně jiný svět. Zbývá si vybrat jen směr...


Stezka nás přivádí k pevnosti Badanj, pak si dáváme výšlap na vyhlídku Kavranova sten, kde už bysme biky pro změnu proklínali. Zbývá se promotat spletí úzkých stezek zpět do města, bacha na hady, a máme hotovo. Takže? Pokud se budete válet na plážích v blízkosti Crikvenice, stezky vedoucí do vnitrozemí byste si rozhodně neměli nechat ujít!


NÁŠ CHORVATSKÝ ORTEL Za týden jsme vyzkoušeli trasy doporučené místními bikery na ostrovech Cres a Krk i pohoří Severního Velebitu, nahlídli jsme na stezky za Crikvenicí. Jaké je naše hodnocení? Nenajdete tu pohodlné putování českou kotlinou ani ultimátní flow alpských středisek, místo toho vás čeká drsná, potem zalitá dřina. Bikování se tu odehrává na asfaltě a pěkných šotolinách nebo v náročném kamenném masakru. Nic mezi tím. Souvislé, hezky jetelné úseky úzkých stezek jsou výjimkou. Plusové body ale Chorvatsko získává zpět za plážovou pohodu a originální, bikery ještě neobjevenou krajinu plnou nezapomenutelných míst a výhledů. Na první pohled si z našeho týdenního křižování chorvatského severu odvážíme trochu rozporuplné pocity. Když se mě ale zeptáte teď, jestli bych nezajel znovu, budu sbalený za pět minut. S odstupem času to totiž byla určitě jedna z našich nejpohodovějších a nejzajímavějších výprav.


NEZAPOMEŇTE, ŽE V ZÁLOŽKÁCH NA ZAČÁTKU ČLÁNKU MÁTE TAKÉ VIDEO A PRAKTICKÉ INFORMACE K LOKALITĚ. MY ZATÍM POSÍLÁME SPOUSTU POZDRAVŮ DO ROCK MACHINU, KTERÝ VÝPRAVU PODPOŘIL. DÍKY! TĚŠÍTE SE NA DALŠÍ REPORTY? NEJŽHAVĚJŠÍ NOVINKY Z BIKOVÝCH VÝPRAV VŽDYCKY U NÁS NA FACEBOOKU.


CHORVATSKO: MOŘE, HORY, SINGLETRACKY

CHORVATSKO: MOŘE, HORY, SINGLETRACKY

CHORVATSKO: MOŘE, HORY, SINGLETRACKY

CHORVATSKO: MOŘE, HORY, SINGLETRACKY


Jak je to daleko

Z Brna je vzdálenost přibližně 650 kilometrů. Na cestě budete potřebovat rakouskou (10 dnů - 8,3 EUR) a slovinskou (7 dnů – 15 EUR) dálniční známku. V Chorvatsku jsou zpoplatněny jednotlivé úseky dálnice. Nám se celkem osvědčila cesta přes Lublaň, kde jsme platili jen krátký úsek před Rijekou.


Na čem vyjet

Ještě nikdy nebylo naše doporučení fullů tak srdečné. Ideálně obratný all-mountain, který je schopný odtančit kamenné rodeo a přitom vám nezlomí záda při šplhání mezi kamzíky.


Kdy vyrazit

Rozhodně jaro nebo podzim. V hlavní letní sezóně se uvaříte, navíc se budete tlačit v zácpách plážových turistů. Na jaro je výhoda probouzející se přírody s ještě ne tolik rozbujelou vegetací. Na podzim se zase vyhnete možným sněhovým komplikacím na hřebenech hor, výhodou je i stabilnější počasí.


Jak plánovat a orientovat se

Rozhodně doporučujeme dobře se připravit. Samozřejmostí by měla být GPS s nahranými trasami.


Na co si dát pozor

Pozor kam šlapete. Na řadě míst jsme potkali docela urostlé hady. Samozřejmě nezapomeňte na cestovní pojištění kryjící terénní cyklistiku. Určitě nedoporučujeme plánovat výpravu na hlavní letní sezónu - na ostrovech i pobřeží bude pekelné horko.


Jídlo a ubytování

V Chorvatsku je připravená velkorysá turistická infrastruktura, která je však soustředěná převážně na pobřeží. I když jsou ceny vyšší než u nás, mimo sezónu jsou ještě stále rozumné. V horách si musíte vystačit s vlastními zásobami. Na ostrově Cres jsme bydleli v kempu Kovačine, na Krku pak v kempu Pila. V obou případech máte dobrou polohu i solidní služby.


Náročnost

Jaké si to uděláte, takové to máte. Pokud budete jezdit po převažujících šotolinách, zvládne to celá rodina. Pokud chcete vyrazit za dobrodružstvím mimo cesty, připravte se na Churchillův koktejl - tedy krev, dřinu, slzy a pot.