27.10.2011 Switzerland

Swiss Freeride-X

Freeride-X je 7denní přejezd hor, který se probíjí přes hřebeny švýcarských Alp k italským hranicím. Čísla říkají vše: 2 země - 7 dnů - 6 etap - 12 průsmyků a vrcholů - 285 kilometrů - 2861 m n. m. nejvyšší bod - 6309 nastoupaných výškových metrů - 11 523 výškových metrů sjezdu.

authors:

Petr Slavík

photos:

Petr Slavík, Michal Janata

 
 
story
media
info

Swiss Freeride-X

Švýcarsko je právem hrdé na své hory, které pokrývají 60 procent plochy státu. Na jeho území naleznete sice jen desetinu celkové rozlohy alpského horského systému, přesto má nejvíce jeho čtyřtisícovek i ledovců v kontinentální Evropě. Freeride- X je sedmidenní přejezd hor, který se probíjí přes hřebeny švýcarských Alp k italským hranicím. Začíná v Churu, po šesti etapách a 285 kilometrech dorazí do severoitalského horského městečka Tirano. Jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co můžete ve Švýcarsku a okolí vymyslet. A vlastně nejen Švýcarsku. Spíš v celé Evropě.

Organizace, plány a přípravy celé akce jsou v režii tria Blue, Bredok a Jíra, což dává tušit výživné zážitky - jejich tradiční švýcarské výjezdy si už vysloužily hodně elitní nálepku. V srpnu jsme konečně vyrazili tuto ryzí all-mountain specialitu ochutnat. A nakonec jsme si dali o něco víc chodů, než jsme počítali. Koncept zůstává stejný jako při našem loňském osmidenním přejezdu z Chamonix do Zermattu, který nám pro švýcarské Alpy nasadil laťku hodně vysoko. Jedno auto zůstane zaparkované u prvního kempu, každý den si pak z našich řad vybereme řidiče, který s druhou dodávkou a vším potřebným přejede do dalšího kempu nebo tábořiště. Ostatní se na kolech vydají na cestu přes horské hřebeny do nového cíle. Tam postavíme stany, uvaříme, přespíme, sbalíme, další den sedneme na kolo a zase míříme o dům dál. Pojedeme podle GPS tras vydolovaných z internetu. Pojistkou jsou staré dobré papírové mapy.


Cesta

Začínáme na počátku srpna 2010, když se devět bajkerů, dvě bajkerky, jedenáct kol a spoustu bagáže podařilo naložit do dvou dodávek. Loučení bylo vskutku dojemné.


Cesta před námi má pěkných pár stovek kilometrů, přesto první zastávka nás čeká hned po pár minutách. Pro náhodné kolemdoucí to může vypadat jako velká pivní loupež, ale zapamatujte si, že pivo po dojezdu těžké etapy je zkrátka nejlepší regenerátor. Zaručeně.


Téměř 700 kilometrů je za námi a po úzké silničce konečně přijíždíme do horského střediska Arosa, které před sto lety reportážemi v anglickém tisku turisticky proslavil sir Arthur Conan Doyle, autor detektivních příběhů Sherlocka Holmese. V Arose nás čeká východ slunce, první kemp a také první etapa.



Den 1.

start Arosa cíl Arosa

délka 60 km

nastoupáno 1300 m

sjezd 2700 výškových metrů

Po cestě jsme rozlámaní, ale o to více natěšení konečně sednout na bajky. Naše výprava však nezačíná nijak velkolepě. Nejdřív po asfaltu sjíždíme téměř 30 kilometrů a 1300 výškových metrů zpět do Churu. Jinak to nejde. Tady nasedáme na lanovku na Brambrüesch. Kousek za horní stanicí se napojujeme na singlík vlnící se po pastvinách. Není to sice úplný lamač bajkerských srdcí, ale na rozehřátí dobrý.


V poledne z hřebínku sjíždíme sešupem pod lanovkou do vesničky Lenzerheide. Tady bychom za normálních okolností mazácky sedli na další lanovku. Ta se ale opravuje, a tak nejvyšší bod výpravy – sedlo pod vrcholem Parpaner Rothorn (2861 m n. m.) – si budeme muset poctivě zasloužit. Když tuto špatnou novinu slyší Bártič, jde se radši zkusit utopit. Na mapě těch tisíc výškových vypadá pohodově, v reálu je to nejnepříjemnějších tisíc výškových, jaké jsem kdy zažil. Začínáme nekonečnou asfaltkou, ta se mění na nekonečnou šotolinu a nakonec šplháme mezi balvany s koly na zádech. Nekonečné.


Ale jak už to bývá, odměna je sladká. Ze sedla v 2861 metru nad mořem se spouští krásný horský trail sevřený kamenným polem majestátního Parpaner Rothornu. Není na co čekat, každý jej chce rychle okusit. Jezdivý singl nám letí pod koly a přivádí nás k sedýlku s chatou Hörnlihütte. Ale to ještě není konec dnešního menu. Na dojezdu do Arosy nás čeká 700 výškových metrů freeridové trati.


Den 2.

start Arosa cíl Davos (Glaris)

délka 41 km

nastoupáno 1218 m

sjezd 1392 m

Ráno se ukazuje, že Freeride-X si vybral svou první oběť. Jíra je spálený jak po týdnu v solárku a na kolo by sedl jen tehdy, pokud by se jela Tour de Panthenol. Rychlá snídaně podávaná ústům zmrzlými prsty a opouštíme naše první tábořiště. Kousek za městečkem sklouzáváme do ostře zařízlého údolí horské bystřiny, míjíme krásné jezero a po břehu říčky míříme k vesničce Litzirüti.


Tady na nás už čeká hlavní výjezd dne do osady Medergen. Šotolinová cesta vzhůru je přesně taková, jakou byste v Alpách čekali – dlouhá. Sedmikilometrové stoupání utíná až hospůdka v horské osadě a vypadá to, že se odtud už nehneme. Lehátka na zahrádce jsou tak měkká, pivo tak studené a další výjezd za ní je tak stoupající!


Ale už to půjde líp. Výškové metry nabíráme na úzké stezce a můj mozek zaměstnává přemýšlení nad tím, jak překonáme skalní stěnu, která nekompromisně uzavírá údolí. Bredok s Bluem melou něco o schodech, ale toho si nevšímám.


Za chvíli už ale měním postoj a zpozorním. Nemám na výběr. Stojíme před skalní stěnou, v jejíž průrvě jsou uchycené úzké a zatraceně příkré schodky stoupající snad až do nebe. Nezbývá než hodit kolo na záda, vypnout mozek a najet zase na automatický program pravá noha-levá noha.


A jsme nahoře, odpočinková přestávka je více než žádoucí. Těžko říct, jestli si Míra právě naplno užívá romantickou chvilku nebo usilovně přemýšlí, jak se mu před chvílí podařilo zdolat stezku, která se teď před ním vine jako mikroskopická nitka.


Konec rozjímání! V sedle se nám otevřelo údolí a v jeho úbočí se až k horizontu vine zakousnutá stezka panoramaweg. Singl si drží nadmořskou výšku i luxusní úroveň. Šlapeme po ultrakochací, lehce klesající a dost přelidněné mňamce k chatě Parsennhütte.




Den 3.

start Davos (Glaris) cíl Punt Muragl

délka 70 km

nastoupáno 1218 m

sjezd 2400 m

Třetí den se lehce kazí počasí. Lanovka hned vedle kempu nás vyváží do mlhy a lehkého mrholení. Už tak divoký lesní trail plný ostrých skalek a spletenců kořenů rychle dostává ještě o hvězdičku obtížnosti navíc. První se ze stezky bez optání poroučí Blue, následuje Bredok s úhledným kotrmelcem mezi šutry. Ohnutou páčku řazení X.O spravuje pár dobře mířených ran kamenem a můžem jet dál.


Z průsmyku Albula to už začíná být zase zajímavé. Po chvíli se napojujeme na stoupající rozbitou cestu, která se rychle mění na ještě rozbitější stezku. Nad hřebenem se dramaticky honí mraky a pomyšlení na další déšť, i když to nikdo nepřizná, nás pořádně děsí.Trail nás přivádí ke kamenné horské chatě Es-Cha Hütte. Slunce je už nízko a vítr se učí být ostrý jako břitva, a tak se po šálku horkého kakaa rozjíždíme rychle dolů


Do kempu přijíždíme v mrholení, které se po večeři mění na prudký déšť. Blue hypnotizuje monitor s předpovědí počasí. "Snad to zabere", říkáme si. Nezabralo. Do rána je půlka kempu vyplavená.



Den 4.

start Punt Muragl cíl Livigno

délka 60 km

nastoupáno 2089 m

sjezd 3085 m

Čtvrtý den vyrážíme zase do začínajícího mrholení. Nasedáme do vagonů Bernina Expresu, šplhajícího do nejvyšší nadmořské výšky v Evropě (2253 m n. m.), do níž vyjede vlak. Vysedáme ve stanici Ospizio Bernina nad ledovcově tyrkysovým jezerem Lago Bianco a pod hřbetem vrcholu Piz Bernina (4049 m n. m.), který je nejvýchodnější alpskou čtyřtisícovkou. Mraky se k naší potěše trhají, a tak toho využíváme a bez váhání startujeme na trail plynoucí sevřeným údolíčkem horského potoka.


Začátek stezky je vyšperkovaný skalnatými technickými pasážemi nejtěžšího kalibru, po jejichž zdolání se singl rozjíždí do rychlejšího tempa. Má to grády. Levá, pravá, šutry, kořeny a hlína. Letíme až k zastávce Privilasco. Tady padáme do trávy a kumulujeme síly, dokud nepřijíždí náš známý Expres.


Zpět do průsmyku Bernina nyní stoupáme z druhé strany. Tady už máme připravenou další lahůdku – trail lemující vrchol Piz Lagalb. Když přežijeme povinné nastoupání výškových metrů, trail se láme do širokého, ledovcem precizně vysoustruženého údolí a my surfujeme na čtyřkilometrové vlně skvělého bajkování.


Každý sjezd ale jednou končí a my už potřetí stojíme na hlavní silnici pod průsmykem Bernina. Kdybychom dnes skončili, nikdo by nemohl říct ani popel. Ale to nejvýživnější máme teprve před sebou – devět kilometrů stoupání údolím Val da Fain k druhému nejvyššímu, rozhodně ale nejdrsnějšímu bodu výpravy. Nekonečná šotolina nás po úmorném výšlapu přivádí na náhorní plošinu se salaší a skromným hospodářstvím.


Zastavujeme a zjišťujeme, zda je možné něco pojíst. Během chvilky máme na zápraží salaše připraven stůl plný domácích lahůdek, jimž vévodí alpský špek, sýr a anýzový chleba. Fantazie! Den se však krátí a my musíme co nejrychleji pokračovat.


Před námi se tyčí vrchol Monte Breva, k jehož sedlu (2778 m n. m.) nám schází pekelných 600 výškových metrů. Vydáváme se na cestu vzhůru, kola putují na záda a mozek – jako už několikrát na této výpravě – přepínáme do poloautomatického režimu. Na vrcholu se pere famózní výhled s ostrým severákem. Podle prokřehlých tváří popelavé barvy jasně vítězí mrazivý vítr. Tabulka značící sedlo nás nezahřeje, byť euforie z jejího dobytí není malá, a tak radši odsud rychle padáme.



Den 5.

Volný den Livigno

Dnes si vybíráme odpočinkového žolíka. Někdo pere, někdo jde na nákupy, jiný jede hoblovat tratě vyhlášeného bikeparku Mottolino.


Kluci vrací integrálky a chrániče a taktak chytáme předposlední jízdu lanovky na Mottolino. Krátký přejezd a už si vychutnáváme hravý Flow Country trail, který zde postavil legendární Hans Rey. Následuje rychlý singl úhledně zabudovaný do úbočí údolí, z něj přeskakujeme na neméně výborný, o něco kamenitější trail vedoucí podél horské bystřiny, který nás vyplivuje v nedaleké vesnici Tresenda. Ne příliš dlouhé, ale velmi zábavné a koncentrované bajkování. Na oddech o volném dni jako dělané.



Den 6.

Start Livigno Cíl Losone (Zandone)

Ráno je vše trochu jinak. Budí nás podezřelé bubnování na stany. Prší. To ale není celé. Na svazích, kde nás včera smažilo srpnové sluníčko, nyní leží vrstva sněhu!


Žhavíme výpočetní techniku, která nám bere poslední zbytky naděje. Počasí se nezlepší. Je to pech. Jsme kousek od cíle, ale jet dál se nedá. Náladu nezachraňuje ani flaška slivovice. Blue s Bredokem velí všechno sbalit - přestěhujeme se ke 200 kilometrů vzdálenému Lago Maggiore. Toto 70 kilometrů dlouhé jezero na rozhraní Švýcarska a Itálie má mírné středozemní klima, jež nám dává solidní šanci, že alespoň provizorně unikneme dešťovým mrakům. Nálada nic moc. Večer se rychle blíží a my za tmy kotvíme v kempu za Locarnem, který připomíná Woodstock v šedesátém devátém.



Den 7.

start Losone cíl Losone

délka 43 km

nastoupáno 1347 m

sjezd 1347 m

Stěhování se vyplatilo. Ráno je jako vymalované. Náš plán je jednoduchý – klasickými hvězdicovými výjezdy si užijeme dva dny tepla v okolí jezera. Snídaně je pohodová a sluníčko spolehlivě vysává zbytky napětí. Drsné hory vystřídala uvolněná, prosluněná, téměř středomořská atmosféra a na nás to má viditelně pozitivní vliv.


Za malebnou kamennou vesničkou Rasa, kde chytře zastavili čas před nějakým tím stoletím, pod hřebínkem pokračujeme dál po náročné staré stezce spojující samoty a osady nad jezerem.


Brzy zaslouženě ležíme na vyhlídce pod Corona de Pinz s celým jezerem jako na dlani. Nejradši bychom se z vyhřáté louky už nehnuli, ale čeká nás sjezd a to se ve slušné společnosti neodmítá.


Ještě podvečerní osvěžení a skvělý den je za námi.



Den 8.

start Losone cíl Losone

délka 65 km

Po ranní diskuzi o zatracené únavě, plážích, kafíčku a zmrzlině na promenádě nakonec všichni zase sedáme na kolo a vydáváme se vstříc poslední etapě. Na luxusním nábřeží Locarna působíme trochu zaprášeně, ale problém řešíme rychlým nastoupením na loď.


Ta nás expeduje na druhou stranu jezera - do vesničky Magadino - která by klidně mohla soutěžit v miss malebnost.


Následně absolvujeme otravný asfaltový přejezd do Rivery k lanovce na Monte Tamaro. Lanovka funguje, jak má, a z 472 m n. m. jsme rázem v 1530 m n. m. Nahoře je to trochu václavák – ve výletní restauraci místní multiinstrumentalista vyhrává lidovky, lidi honí adrenalin na atrakcích adventure parku a zbytek obdivuje unikátní kapli světoznámého architekta Maria Botty. A Míra háže za hlavu konvence a předcvičuje sestavu prostných, kterou za mlada cvičil v Sokole.


Jakmile se ale vydáváme na cestu k vrcholu Manera, tyčícímu se 200 výškových metrů nad námi, davy zázračně řídnou a za chvíli jsme téměř sami.


V sedle pod vrcholem Monte Tamaro se stáčíme dolů a nádherným bočním hřebínkem pokračujeme k salaši Alpe di Montoia. Tady dáváme technickou pauzu a Míra nám ukazuje, jak se opravují očesané praporky kazety v terénu. Bártič má takovou radost, že může zase šlapat, že to po 50 metrech posílá nekompromisně mezi šutry. Trochu z něj crčí krev, ale je to velký kluk a ví, že tady metro do Holešovic nechytne.


Ještě čerpáme vodu z pramene na salaši do rezervoárů. Občerstvení se bude hodit. Stará stezka, na kterou se vydáváme, je plná skalek a technických pasáží. Na každém je patrná pořádná únava, která neomaleně krade jistotu. Jen se nerozsekat poslední den.


Utahaní a dobití dojíždíme nad vesničku Monti Idacca. Ještě poslední ohlédnutí a naše výprava je u konce.


Závěr

Freeride-Xje opravdová all-mountain lahůdka pro velké kluky a holky. Bez skrupulí servíruje syrové vysokohorské bajkování plné nekonečných výšlapů, dokonalých trailů a dechberoucích výhledů. Hlavní roli mají singletracky všech podob – od nejtěžších technických kalibrů až po jezdivé úseky s perfektní flow – na které nezapomenete. Podoba sedmidenního přejezdu pak vše korunuje aurou skutečného dobrodružství. Počasí nám letos dokončení Freeride-X nedovolilo. Vynucený přesun k Lago Maggiore však zážitek perfektně doplnil charismatickými starými stezkami a příjemnou středomořskou atmosférou, přitom nijak neslevil z nasazené úrovně all-mountainu. Pro vyznavače all-mountainu jednoznačně nutnost zažít.

 

Swiss Freeride-X

Swiss Freeride-X

VELO listopad 2010

Velo top lokalita roku

Swiss Freeride-X

Swiss Freeride-X

FREERIDE-X V ČÍSLECH

2 země

7 dnů – 6 etap

12 průsmyků a vrcholů

285 ujetých kilometrů

2861 m.n.m. nejvyšší bod

6309 nastoupaných výškových metrů

11523 výškových metrů sjezd


PRAKTICKÉ INFORMACE


Jak je to daleko

Z Prahy do Churu přibližně 650 kilometrů. Na švýcarských dálnicích potřebujete dálniční známku (40 CHF - údaj pro rok 2010)


Na čem vyjet

Ideální je obratný celoodpružený all-mountain bike disponující 130 - 160mm. Bude muset zvládnout dlouhé přejezdy, táhlá stoupání i downhillové pasáže, přitom počítejte s tím, že v některých případech budete kolo táhnout i na zádech.


Na co si dát pozor

Vedoucím výpravy nejste vy, ale hory a počasí. Vybírejte měsíce se stabilním počasím a nepokoušejte horskou loterii víc, než musíte. Ideální jsou letní měsíce případně brzké babí léto.


Jak se orientovat

Spolehlivé jsou mapy Swiss Topo nebo Swiss Singletrail Map. Jednu seženete za přibližně 300 Kč. Velkým pomocníkem je GPS.


Co nezapomenout doma

I v létě teplé oblečení. Lékárničku. Základní společnou sestavu komponentů k opravě či výměně – pláště, duše a lepení, kola, lanka, brzdové desky, spojky řetězu. Nezapomeňte si vzít švýcarské franky i eura. Dobré pojištění kryjící terénní cyklistiku je nutností.


Kolik co stojí

V kempu se v přepočtu vyspíte kolem 200 Kč, lanovky vás vyvezou od 150 do 300 Kč.


Náklady celkem

Cena je závislá na velikosti skupiny a následném rozpočítání společných nákladů. Přibližně 10 člennou partu to při započítání benzínu, dálničních poplatků, kempů, lanovek a vlastního jídla vychází kolem 7000 Kč na jedince.


Náročnost

Středně vysoká. Potřebujete technickou, fyzickou i psychickou připravenost. Civilizovanost Alp hrany náročnosti mírně obrušuje.


Užitečné odkazy

Popis trasy: Bike-explorer Mapové podklady: Veloland


Hodnocení Trail-Busters

Freeride-X je opravdová all-mountain lahůdka pro velké kluky a holky. Bez skrupulí servíruje syrové vysokohorské bajkování plné nekonečných výšlapů, dokonalých trailů a dechberoucích výhledů. Hlavní roli mají singletracky všech podob – od nejtěžších technických kalibrů až po jezdivé úseky s perfektní flow – na které nezapomenete. Podoba sedmidenního přejezdu pak vše korunuje aurou skutečného dobrodružství. Pro vyznavače all-mountainu jednoznačně nutnost zažít.


CO BYSTE NEMĚLI MINOUT


Livigno

Městečko plné obchodů s levným alkoholem, cigaretami a parfumerií. Bezcelní zóna umí divy a je hřích toho nevyužít. 


Domácí špek a sýr

Na horských salaších můžete často koupit domácí výrobky. Kvalita a chuť je báječná, setkání s místními lidmi je navíc vždy velmi příjemné.


Bernina Expres

2253 m.n.m. je nejvyšší nadmořskou výškou, do které v Evropě vyjíždí nezubačkový vlak. Expres překonává 196 mostů a projíždí 55 tunely, které společně s dechberoucí krajinou garantují velmi silný zážitek.