22.08.2013 Czech Republic

ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 5.DÍL - ZÁHADA VĚROZVĚSTOVA HROBU V CHŘIBECH

Vydejte se s námi do moravských Chřibů stopovat prastarý příběh slovanských věrozvěstů. Cyril a Metoděj nám přinesli první písmo, vytvořili zákoník a zanechali jednu velkou záhadu. Ačkoliv je místo Metodějova hrobu v dobových pramenech popsáno naprosto přesně, doposud se přes nespočet pokusů nalézt nepodařilo. Najdeme ještě v Chřibech nějaké stopy přes tisíc let starého příběhu?

authors:

Petr Slavík

photos:

Petr Slavík

 
 
story
movie
gpx
info

ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 5.DÍL - ZÁHADA VĚROZVĚSTOVA HROBU V CHŘIBECH


Po roce opět vyrážíme na lov nových příběhů. Už jsme hledali zaniklé vesnice i žitkovské bohyně, stopovali příběh československých hraničářů nebo osud starých kostelů. Všechno to ale byly příběhy zasahující do historie víceméně stovku let zpět. Naše biky se teď houpou ve vagónu drnacjícím mezi vinicemi směrem k prvním kopečkům moravského pohoří Chřiby a my přemýšlíme, jestli jsme si přece jen neukousli moc velké sousto. Před námi je totiž příběh starší víc než tisíc roků - tolik času už uteklo od příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. Těžko říct, jestli čas dávno všechny stopy nezahladil. Jisté je jen to, že za jejich působením zůstala jedna kapitola v učebnicích dějepisu a jedna velká záhada. Ačkoliv je totiž místo pohřbení staršího z bratrů v historických pramenech popsáno naprosto detailně, doposud se ho přes nespočet pokusů nalézt nepodařilo.


U vydatné snídaně s rybím salátem, palačinkama a větrníkem naposledy cizelujeme náš bojový plán. Od jihu se napojíme na 35 kilometrů dlouhý hřeben Chřibů, mezi místními často označovaných spíš jako Buchlovské hory, a při jeho dvoudenním přejezdu budeme v jeho bukových lesích pátrat po kouscích prastarého příběhu.


V poslední květnovou středu, právě na oběd, nás vlak vyplivuje mezi vinnými sklípky obleženém Kyjově a my jdeme rovnou do akce. Kousek asfaltu do Bohuslavic a už necháváme za zády moravskou rovinu.


Než bys řekl „dvě deci bílého“ máme za sebou i první ostrou dávku výškových metrů na moc pěkné lesní stezce, chvíli hustým lesíkem, chvíli po loukách a rychle se po červené značce blížíme k hřebínku. O kousek dál se už seznamujeme s jedním z nešvarů těchto kopců – i když je jejich jižní část písčitější než jílovitý sever, už tady jde poznat, jak jsou Chřiby náchylné na počasí. Stačí trochu deště, do toho s oblibou vyrazí lesácké traktory a cesty jsou rázem v zoufalém stavu.


Přesto se zatím svižně prošlapáváme k Moravanským loukám, chráněnému komplexu malých luk překvapivě se zjevujících uprostřed hlubokého lesa. Pokud máte rádi kytičky, tady si přijdete na své. My tu ale máme trochu jiný byznys. Před námi je totiž místo, kde bychom mohli najít první stopu našeho příběhu.


Příběh Cyrila a Metoděje si pamatuje každý ze školy. Bratři, kteří k nám v roce 863 ze Soluně přinesli víru a vytvořili první písmo…bla bla bla…hlavně že nám přinesli ten státní svátek. Nuda? Ani náhodou! Pokud hodíte za hlavu balast učebnic dějepisu a podíváte se na události 7. století pořádně, uvidíte pěkně ostrou kovbojku. Jejími hrdiny jsou geniální bratři, kteří v době divokých kmenů, sťatých hlav a brutálních intrik dokázali prosadit něco, z čeho čerpáme dodnes. Zavést vlastní písmo, prosadit jazyk jako třetí oficiálně uznaný v celém tehdejším kulturním světě a ustavit psané zákony bylo stejně přelomové jako byste včera vymysleli pohon překonávající rychlost světla, internet, lék na rakovinu a Facebook v jednom. Už chápete? Byl to moment, kdy se z otrhané bandy našich předků stal nejmocnější stát střední Evropy.


Pomalu šplháme hustým bukovým lesem do prudkého, ale krátkého výšvihu na horu sv. Klimenta, která už svým názvem naznačuje, že by mohla mít co do činění s příběhem moravských věrozvěstů. Trefa. Podle pověstí se právě na tomto pahorku Cyril a Metoděj zastavili na své slovanské pouti jako první a místo dobře chráněné hradbou kopců a hlubokými lesy zvolili pro vybudování opevněného kostela, ve kterém uložili cenné ostatky svatého Klimenta. Na kopci stojící trochu stranou hlavního hřebene už dnes ale kromě kamenných základů kopírujících půdorys původního augustiniánského kláštera, malé lesní kapličky a jednoduché zvonkohry nic nenajdete.


Celý kopec je totiž prokopán skrz na skrz. Od 17. století je místo permanentně prohledáváno domorodci, jasnovidci, hledači pokladů i archeology. Někteří chtěli vykopat zlatý poklad starého kláštera, většina se ale do nitra Buchlovských hor plahočila hledat Metodějův hrob. Jeho nalezení je totiž svatý grál slovanských kořenů. Když máte hrob, máte i pevný bod legendy.


Na Klimentku, jak se hoře za našimi zády říká, jsme stejně jako naši pracovití předchůdci záhadu Metodějova hrobu nerozlouskli, a tak po lesních cestách pokračujeme dál. Sotva ale ušlápneme ne víc než dva kilometry, už je před námi další stopa. Stačí prokličkovat úzkou stezkou a je před námi Kazatelna - osamocený skalní útvar trčící nad rozložité údolí, do něj vytesané schody, na vrcholu dvouramenný kříž.


Schody i kříž jsou až z pozdějších dob, ale své jméno skála podle pověstí získala právě podle Metodějových kázání svým žákům. Zajímavé místo. A sotva se znovu zahřejeme v pedálech, už tu máme další horkou stopu – vrchol Hroby v třicátých letech minulého století proslavila místní jasnovidkyně Maštalířová, která zde díky zjevením vykopala kamennou desku označující Metodějův hrob. Z události se stala ohromná senzace, palcové titulky celostátních deníků hlásily „Zázrak nad Stupavou. Metodějův hrob objeven!“ a do chřibských lesů proudily tisíce poutníků z celého Česka, ale i Slovenska a Rakouska, kteří chtěli na vlastní oči vidět jedenáct metrů hlubokou díru v zemi. Takže záhada vyřešena? Kdepak, byla to jen grandiózní bouda s falešnou náhrobní deskou.


Takže nezastavujeme a valíme rovnou dál. Před námi jsou už Stupavské louky, které patří k nejkrásnějším místům celých hor.


Nejdřív se vám otevře výhled na velké, bohatě vybarvené louky obklopené hustými lesy, pak se ukáže v celé kráse střílecký hřebínek a nakonec si vás vychutná krásný průhled na hrad Buchlov. Paráda.


Dál pokračujeme trochu nudným přejezdem do horské osady Chabaně, kde nás ale už čeká úsek, který nám kompenzuje typické, místy chudší chřibské bikování.


„Secret“ trail je vtipně namotaný tím nejlepším, co lesy kolem Chabaní nabízejí. Uzoučká, téměř čtyřkilometrová stezka se divoce houpe stržemi, zběsile kličkuje mezi stromy a rozdává radost plnými hrstmi, chce to jen dát pozor, abyste neztratili nenápadné značení. Tak takový závěr dne si necháme líbit!


Slunce padá k obzoru, když nás trail vyplivuje pár set metrů před Velehradem, který je s dominantní, ze všech stran viditelnou bazilikou naším nejvýznamnějším poutním místem.


Čas uklidit se pod střechu. Těžké bouřkové mraky se valí přes hřeben a nemusíme být meteorologičtí géniové, abychom pochopili, že hvězdy nám nad hlavou dnes v noci zářit nebudou. Když přijíždíme na prostranství orámované majestátním průčelím baziliky a výstavními budovami původně cisterciáckého kláštera, oblohu už mučí hromy, blesky a na zem dopadají první těžké kapky.


Naštěstí jsme s tím počítali a nocování máme domluvené právě v prostorách bývalého kláštera. Těžká vrata se před námi otvírají právě včas, v nich stojí ochotný správce a zve nás dál. Hned pomáhá připravit nocleh a jako bonus nás zve na prohlídku budov, které dnes slouží Stojanovu gymnáziu. To nejde odmítnout! Za okny se střídavě rozsvěcují další a další blesky a my procházíme ztichlými, krásně opravenými chodbami a sály, ze kterých i přes dnešní civilní využití stále sálá neuvěřitelně silný duch místa.

TIP: Vyšetřete si čas a vyrazte na prohlídku unikátních prostor bývalého kláštera, dnes Stojanova gymnázia. Prohlídku si můžete domluvit ve velehradském infocentru, poradí vám tu i s ubytováním v okolí.


Ostatně přímo před nosem se nám teď promítá další stopa slovanských věrozvěstů – nejenže je místní bazilika zasvěcena právě jim, tady se konají pravidelné cyrilometodějské poutě, ale také to bylo úplně první místo hledání Metodějova hrobu. Příčinou byla chybná záměna dnešního Velehradu s velkomoravským Veligradem, který byl centrem říše a téměř jistě se nacházel na území 5 kilometrů vzdáleného Starého Města.


SKromné přenocování na podlaze bývalého kláštera nám zázračně dobilo baterky a během chvíle jsme připravení vyrazit. Dnes máme v plánu opět vystoupat na hřeben a pokračovat jeho severní, už členitější částí brázděnou příčnými údolími až na jeho konec nad Otrokovicemi.


Při pohledu z okna je ale jasné, že je na čase vymyslet náhradní řešení. Nad celý kraj se nasunuly nacucané mraky a neúnavně ze sebe ždímají další a další provazy deště, které se po celém Česku slévají do masivních červnových záplav. Jako by nám počasí připomínalo další střípek příběhu - jedním z možných vysvětlení zániku Velkomoravské říše, 20 let po smrti Metoděje, bylo totiž její oslabení sérií mohutných záplav, které způsobilo rychlé podlehnutí maďarským nájezdníkům.


My dnes dešti nepodléháme, jen volíme strategický ústup. Z plánů odřezáváme druhou půlku hřebene (nebojte, v mapových podkladech máte zaznačenou trasu pro přejezd celého hřebene pohoří) a nahrazujeme ji přímou cestou k vyvrcholení našeho příběhu.

TIP: Pokud se budete dobře dívat, v lesích na hřebenovém úseku mezi Vlčákem a Bunčem najdete rozeseté betonové fragmenty rozestavěné ale nedokončené tzv. Baťovy dálnice. Ty nejdůležitější jsou zakresleny v mapách.


Za krk nám někdo shora permanentně lije další a další kýble s vodou, ale nám už je to jedno. Kopce Chřibů necháváme za zády a nejkratší cestou upalujeme ke Starému Městu. Právě tady se rozkládalo jedno z největších slovanských sídel, rozlehlé a skvěle opevněné hlavní centrum vlivné říše. Kde jinde než tady by měl být nejvýznamnější církevní hodnostář pohřben? Ale je tu malý problém. V Metodějově dobovém životopisu, který se nám zachoval, je sice místo jeho hrobu přesně a jasně popsáno - „ve velkém chrámě moravském, po levé straně ve stěně za oltářem svaté Bohorodice“ - jen nám ještě chybí onen velký chrám moravský.


Ale jsme na horké stopě. V polovině minulého století byl nedaleko odsud, na vyvýšenině nad Uherským Hradištěm, objeven rozložitý velkomoravský církevní komplex. Za pár desítek minut už řežeme kaluže v ulicích města a za další chvíli se brodíme mokrou trávou na nevelký, ale výrazný kopec v lokalitě Sady. Na jeho vršku nalézáme základy kostelíka s výsadním rozhledem na protáhlou nížinu řeky Moravy. Není těžké si představit, že právě tady mohla být církevní škola samotného Metoděje. A je tu jeho hrob? Archeolog Vilém Hrubý v roce 1963 nalezl v jeho základech vylámanou dutinu důmyslně překrytou kamennou deskou. Umístnění a provedení hrobu přesně odpovídalo popisu z Metodějova životopisu. Když desku odkryl…hrob byl prázdný.


A tak záhada věrozvěstova hrobu dál dráždí fantazii odborníků, slovanských nadšenců i naši. Pravděpodobným vysvětlením je, že Metodějovi žáci tělo svého učitele vyzvedli, aby jej ukryli před mstivým biskupem Wichingem. Metodějův hrob tak dál zůstává velkým tajemstvím. Jeho záhadu jsme sice při přejezdu Buchlovských hor nerozlouskli, ale vlastně jsme objevili něco cennějšího. Putování po cyrilometodějských stopách, kterými je celý kraj i po více než tisícovce let prošpikován, nám odmetlo nudný nános učebnic a odkrylo opravdový význam celé legendy. Díky geniálním bratrům máme období, kdy jsme patřili k nejrozvinutějším národům, díky nim máme dnes vlastní stát, díky nim se naše manželky nejmenují Gertruda ale třeba Jana. A to rozhodně není málo!



ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 5.DÍL - ZÁHADA VĚROZVĚSTOVA HROBU V CHŘIBECH


ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 5.DÍL - ZÁHADA VĚROZVĚSTOVA HROBU V CHŘIBECH

ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 5.DÍL - ZÁHADA VĚROZVĚSTOVA HROBU V CHŘIBECH


Nástupní bod: Kyjov

Cíl: Uherské Hradiště

Délka: 84 km

Nastoupáno: 1793 m

Povrch: 40% lesní a polní cesty, 10% lesní stezky, 50% asfalt

Obtížnost: Střední

Highlights: spousta zajímavostí a památek, poutní Velehrad, Stupavské louky


GPX download:

ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 5.DÍL - ZÁHADA VĚROZVĚSTOVA HROBU V CHŘIBECH


Jak se dopravit

Lokalita je velmi dobře a snadno dostupná. Vedle auta se dá i velmi dobře využít vlakové spojení. Ideální variantou je dorazit autem nebo vlakem do Starého Města, odtud pokračovat vlakem na nástupní bod výpravy v Kyjově.


Na čem a s čím vyjet

Doporučujeme celoodpružený bike, který vám pomůže překonat nástrahy a únavu na dlouhé trase s batohem na zádech. Ideální je devětadvacítka, která je ideální do poměrně rozbitého, ale technicky nenáročného terénu pohoří -- Jeli jsme na Giant Trance X 29 2 a Giant Anthem X 29 4. V prudkém dešti přišly vhod bundy Gore Cosmo WS, batohy samozřejmě od Camelbaku. U helem jsme vsadili na mix osvědčeného a horké novinky - Giro Xar a Bell Super.


Jaké bude počasí

Oblast patří mezi teplé a suché regiony, takže máte velkou šanci na hezké počasí. Je dobré počítat s tím, že Chřiby zachytávají především proudění od západu, z východu jsou chráněny mikroklimatem řeky Moravy.


Jak se orientovat

Trasa vede prakticky výhradně po turistickém značení. Výjimkou je trail nad Chabaněmi, který je jen nenápadně značený tečkami na stromě a navigaci je potřeba věnovat větší pozornost.


Kde se ubytovat

Přímo na hřebenu se můžete občerstvit nebo ubytovat na Bunči. Jinak je potřeba sjet do údolí – bohatou turistickou kapacitu má především poutní Velehrad. Nedaleko něj, směrem na Salaš najdete jeden z mála kempů v širokém okolí.


Na co si dát pozor

Bikování v Chřibech je díky jílovitému podloží extrémně náchylné na počasí. Po deštích jsou kopce relativně dlouho v zajetí bláta a kaluží. Ušetřete si komplikace a na výpravu vyrazte raději za suchého počasí.


Zajímá mě náročnost

Chřiby nejsou eldorádem technického bikování, spíš bodují dobře dostupnou a klidnou lokalitou. Nečekají vás žádné náročné terény. Prakticky vždy to máte kousek do civilizace. Připravte se ale na to, že hlavně severní část hřebene je poměrně členitá a tedy fyzicky náročnější