29.10.2012 Czech Republic / Slovakia

VRŠATEC: PONDĚLNÍ EXPERIMENT

Co je svět světem, pondělí je otrava. Ale musí to tak být vždycky? Podle nás nemusí. Tuto troufalou teorii jsme vyrazili ověřit do parádní vápencové laboratoře na česko-slovenské hranici.

authors:

Petr Slavík

photos:

Petr Slavík

 
 
story
movie
gpx

VRŠATEC: PONDĚLNÍ EXPERIMENT


Co je svět světem, pondělí je otrava. Ale musí to tak být vždycky? S Mrakem a Davidem máme teorii, že nemusí. Potom máme ještě jednu. Ta tvrdí, že když se v pondělí objeví na vašem pracovišti lístek "V PONDĚLÍ TU NEJSU", svět se nezboří.


A protože je vědecké bádání naší druhou přirozeností, vyrážíme naše troufalé názory ověřit do osvědčené bikové laboratoře na česko-slovenské hranici. Tady si dáme parádní okruh kolem Vršateckých bradel a uvidíme, co nám z toho bude resultovat. Budíček je nastavený na půl čtvrtou ráno, za oknem tma a krásně vybarvený, ale už dost mrazivý podzim. Zbývá pár desítek asfaltových kilometrů a už se před námi k rannímu nástupu řadí slovenské kopce.


Lehce po sedmé už stojíme v plné polní pod Vršatcem a nad naše hlavy se škrábe podzimem znavené slunce. Stačí chvilka a jeho paprsky rozehrávají ve zbarvených korunách stromů velkolepé divadlo.

WikiInfo:Vršatské bradlá (bradlo je geomorfologicky významný útvar tektonického původu) sú pokračovaním bradlového pásma, ktoré v oblasti Trenčianskeho kraja prechádza severným údolím Váhu. Nachádzajú sa severne od Ilavy, nad obcou Vršatské Podhradie, pričom výrazne vyčnievajú z okolitého reliéfu flyšových Bielych Karpát. Ich dominantná poloha ich predurčila, aby na nich v stredoveku postavili hrad, z ktorého sa do dnešných čias zachovali len ruiny. Dnes je Vršatec prírodná rezervácia s rozlohou okolo 82,4 ha. Celkovo tu vystupujú dve bradlá. Najvyššie z nich je bradlo Chmeľová (925,4 m n. m.), ktoré sa nachádza viac na severe a je aj druhým najvyšším vrcholom Bielych Karpát.



Čas na snídani.


Zažité teorie o otravném pondělí rázem dostávají první trhliny. Toto pondělí nezačíná vůbec špatně!


Ale dost bylo kochání, nejvyšší čas vyrazit. Před námi je ještě celá trasa a solidní řádka kopců bělokarpatského pohraničí.


Pozor: Samotné Vršatecké bradla se nachází v území 4. a 5. stupně ochrany přírody, kde platí zákaz pohybu mimo značené trasy. I když tu najdete řadu vychozených chodníčků, neměli byste opouštět cesty nebo značky. My se v těch zónách, stupních a rezervacích trochu ztratili, takže tam kde jsme teď my, vy byste být neměli. Naštěstí se můžete z naší chyby poučit.


Tak jdeme na to. Z parkoviště pod vápencovými bradly prudce stoupáme po žluté do sedla pod Chmelovou. Pod nohama nám křupe koberec jinovatky, který nevtíravě naznačuje, že letní sezóna je nenávratně v čudu.


Ze sedýlka se už ale rozjíždí parádní sjezdík, který nám v žilách definitivně rozparáďuje v ledovém ránu ztuhlou krev.


Začíná se pěkným padákem, přímo mezi šutry a kořeny.


Po chvilí ale stezka dostává to nejlepší vychování a po vápencovém podloží se nám pod koly rozbíhá parádní flow. Komprese zatáček a horizontů z nás máčká endorfiny (neplést prosím s adrenalinem!), jen to cáká.


Když máte takhle rozdané karty, není čas na předsudky. Kdo říkal, že devětadvacítka nemůže být super trailové kolo? Chacha. Mrak na svém Supu po trailu pěkně letí. Doslova.


Pamatuju si, když jsme tuto stezku jeli poprvé. Není nějak závratně dlouhá, má nějaké tři kilometry. Na jejím konci jsme ale spadli z kola a zadýchaně si užívali nádherný pocit, kterým nás napumpovala. Ne kvůli vyčerpání, ani adrenalinu, ale proto, že jsme na ní chytli "vlnu".


Stezka nás vyplivuje na vybarvené louky. Za námi mizí poslední vápencové pozdravy Vršatce a před námi se otvírá údolí s vesničkou Červený Kameň choulící se pod dalším mohutným bradlem.


Na červenokameňské návsi dáváme zastávku. Místní hospoda má výbornou polohu na občerstvení. Malé obavy o otvíračku nejsou na místě. Sice je pracovní den, sotva poledne, ale automaty vesele blikají, borovička teče proudem a volných stolů tu moc taky není. Stylovka. Jen škoda, že tu nedostanete nic k jídlu. Svačinu řeší jen limonáda a brambůrky. Ale lepší než drátem do oka.


Za chvíli už pokračujeme k hraničnímu přechodu u Nedašovy Lhoty. Obrázky jsou tu stejné jako všude v pohraničí.


Afaltový přesun jinak parádní terénní trasy utínáme u lip nad Nedašovou Lhotou a po výstavních loukách se stáčíme na členitý hřebínek, který nás povede zpět k Vršatci.


Na něm nás čeká několik ostrých stoupáků, rychlých sjezdů i luxusní poležení na nejspíš naposled prohřátých loukách nad vlárským údolím. Stačí vytáhnout termosku, nalít čaj a máme to dokonalé. Co teď asi dělají chlapi v práci?


A už jsme na loukách pod Bielym Vrchom, které pomalu zakončují náš dnešní výšlap. Tady to máme fakt rádi. Zvlášť na podzim je to tady epesní.


Zbývá občerstvení ze zaručeně zázračného pramene u kapličky na Brezové a pomalu se otáčíme dolů.


Ještě se protáhnout po loukách, užít si pěkný sjezdík po červené do Sidonie a náš pondělní experiment je u konce.


Na Vršatec padají poslední paprsky dnešního dne...


...my necháváme za zády údolí Váhu i siluetu Strážovských vrchů a vyrážíme domů s hlavou napěchovanou zážitky. Tak až zase příště budete nadávat na pondělí, zkuste si vzpomenout na náš malý experiment. Pondělí nemusí být otravné, s lístkem "V PONDĚLÍ TU NEJSU" se svět taky nezbořil a dovolenou si někdy vybrat musíte. Tak proč třeba nevyrazit hned zítra;)



VRŠATEC: PONDĚLNÍ EXPERIMENT

VRŠATEC: PONDĚLNÍ EXPERIMENT

VRŠATEC: PONDĚLNÍ EXPERIMENT


Délka: 36 km

Nastoupáno: 1391 m

Povrch:  40% lesní stezky, 25% lesní cesty, 35% asfalt

Obtížnost: Střední

Highlights: parádní úsek z Vršatce do Červeného Kameňa, Vršatecké bradla, celkově zajímavá trasa

Hodnocení Trail-Busters: Moc pěkná trasa bez slabin, podle nás jedna z nejlepších v celých Bílých Karpatech i širokém okolí. Příjemně se střídá její charakter - lesní stezky s úžasnou "flow", parádní louky, výhledy i těžší výšlapy. K dokonalosti vyšperkovaná bělostnými vápancovými skalami rozesetými všude kolem vás.


GPX download:

VRŠATEC: PONDĚLNÍ EXPERIMENT